Ještě předtím, než vám povím svůj příběh, nezapomeň, že na Fitclanu máme o endometrióze 2 komplexní články:
✅ Má ju jedna z desiatich žien a diagnóza trvá 7-10 rokov. Čo je endometrióza a dá sa jej zbaviť?
✅ Endometrióza a doplnky výživy. Prebrali sme ich 16 a zistíš, ktoré majú potenciál pomôcť
Úvod
Je mi 27, chci se pracovně posouvat, cestovat a plánuji založit rodinu. Namísto toho čerpám kvůli paralyzující bolesti home office, cestuji leda na internetu, kde hledám tipy a doplňky pro úlevu od křečí a zakládám akorát další osobní karty u všech možných lékařů. Na úvod bych chtěla napsat, se se jedná o velmi upřímný příběh, tak, jak se to skutečně děje. A to z jediného důvodu. Když jsem informace a zkušenosti hledala já, nenašla jsem skoro nic. Nedočtete se, že máte bolesti při vyprazdňování, ani že krvácíte po sexu, ani že se vám těžko čůrá. A přesto je tolik žen, které si tím prochází a jsou stejně zoufalé, jako jsem byla (a často pořád jsem) já.
Dospívání
Marně si snažím vzpomenout, kdy jsem zažila menstruaci bez bolesti. Už na základní škole mi mamka každý měsíc psala omluvenky a já byla ráda, když jsem se zvládla v křečích otočit na posteli. Dopravit se do školy a nedej bože absolvovat hodinu tělocviku bylo naprosto nepředstavitelné. Některé kamarádky sice měly bolesti také, ale jiné vůbec a přesto, že jsem potíže komunikovala na každé preventivní gynekologické prohlídce, vždy mi bylo řečeno, že to tak bývá. Že je to normální. A tak jsem pravidelně stála v lékárně na balení nejsilnějšího ibaglinu a informaci o tom, že se nemá užívat na lačný žaludek jsem automaticky ignorovala.
S prvním partnerem přišla také první antikoncepce, která pro mě v tu dobu byla vysvobozením. Vlastně jsem primárně neřešila, že mě chrání před otěhotněním, ale že najednou můžu fungovat bez bolestí. A tak jsem žila normální život, studovala, sportovala, cestovala. Nádhera. Spokojený byl pravděpodobně také gynekolog, kterého jsem svými bolestmi konečně neobtěžovala.
Vysazení antikoncepce
O vysazení antikoncepce jsem začala uvažovat po 6 letech. Věděla jsem, že s ní nesouzním a věřila jsem, že po vysazení už bolesti nepřijdou. Dospěla jsem, proběhly další hormonální změny, takže přece není důvod k bolestem. Ta krásná představa se děla zhruba první rok po vysazení, což přisuzuji postupnému vyplavování zbytků hormonů z těla. Pak přišlo peklo na zemi. Teda, peklo by bylo nejspíš příjemným místem.
Byl leden 2022, kdy jsem kromě extrémních menstruačních bolestí začala pozorovat i mimomenstruační špinění, postupně přecházející v krvácení. Objevila se bolest a krvácení po sexu. A jako bonus přišly chronické mimomenstruační křeče podbřišku. Pokud si to pořád nedovedete představit, dám vám jednoduché vysvětlení. Bezproblémový menstruační cyklus ženy trvá v průměru 28 dní, menstruace pak zhruba 5 dní. Když připočítám nějaké bolesti nebo lehké špinění během ovulace, dostaneme se na nějakých 7 dnů menšího diskomfortu. A to neberu v potaz ženy, které skoro nepocítí, že menstruace proběhla (ach, závist). V mém případě se střídaly mimomenstruační bolesti a křeče, menstruační bolesti a křeče, ovulační bolesti a křeče, a to vše za doprovodu špinění a krvácení. Suma sumárum, dělalo to v měsíci zhruba 20 dní.
Kontrolní otázka. Jak asi dokáže žena po fyzické a psychické stránce fungovat, když většinu měsíce zažívá křeče, špinění a krvácení? S nulovým pracovním nasazením? S nulovým sportovním vyžitím a prakticky žádným intimním životem? Představte si, že každá návštěva toalety je tak bolestivá, že si přejet abyste nemuseli jít další dva dny. Nebo že když čůráte, máte pocit, že vysedíte vejce, protože proud nejde ani spustit.
Pokud jste si odpověděli, že blbě, vyhráváte zlatého bludišťáka.
A co dál?
V červnu 2022 jsem dokončovala magisterské studium, takže jsem problémy vytěsňovala, protože prioritou pro mě bylo složit státnice. Kromě toho jsem si ještě řešila doznívající poruchu příjmu potravy, kterou jsem trpěla na střední a prakticky celou vysokou školu. Přes léto jsem se snažila aklimatizovat ve svém prvním pořádném zaměstnání. Řekněme, že kolektiv i pracovní podmínky byli všechno, jen ne příznivé. Takže namísto zaměření se na dosavadní zdravotní problémy se přidaly další, a to v podobě neustálých křečí žaludku a střev, nadýmání, nafouknutí, střídající se zácpy a průjem. Nutno podotknout, že všechny střevní problémy se zhoršovaly v období menstruace. Protože když už utrpení, tak se vším všudy.
Konec roku 2022 bych označila jako jedno z nejtěžších období v životě. Měla jsem práci, která mě psychicky vyčerpávala, denně jsem se strachovala o našeho psa s těžkou epilepsií, jednomu z nejbližších členů rodiny byla zjištěna rakovina a já stále neměla ani vidinu, že by zdravotní problémy měly nějaké řešení. Jak už všichni víme, stres je to poslední, co by prospívalo. Mně se gynekologické problémy zhoršily tak, že jsem v bolestech střídala gynekologii a pohotovost.
Jelikož žádný ultrazvuk nenaznačoval ani nejmenší gynekologický problém, automaticky se předpokládalo, že původ všech problémů je ve střevech. A tak jsem dostala doporučení na kolonoskopii a k tomu antibiotika, protože se gynekologovi zdálo, že mám zánět děložního čípku. Čtete správně – nasazení antibiotik na základě toho, že má lékař pocit, bez žádného podrobného vyšetření. Člověk by se normálně divil, že léčba nezabrala. Akorát, že vůbec.
Pro klid duše jsem absolvovala kolonoskopii, která (ne)překvapivě ukázala co? Ano, vůbec nic. Ačkoliv mi bylo kladeno na srdce, že kolonoskopie nebolí, já se na lůžku kroutila jako larva a můj doprovod utíkal z čekárny, protože se řev ozýval přes tři stěny. Myslím, že to je dostačující k objasnění toho, že kolonoskopie přece vůbec nebolí. No, možná nebolí, pokud nemáte gynekologické potíže, které ale žádný z přítomných lékařů nebral potaz. Jako bych mluvila do vzduchu.
S negativními výsledky kolonoskopie jsem se vrátila ke svému gynekologovi, kterému jsem sdělila, že kromě zbytečného vyšetření se mé krvácení nezlepšilo, antibiotika nezabrala (wow!) a bolesti mám stále. A také, že si myslím, že by to mohla být endometrióza. Dočkala jsem se jen a pouze výsměchu, protože já nejsem lékař a nemám právo si stanovovat diagnózy. A také, že bych měla akceptovat, že menstruace bolí, ovulace bolí a některé ženy (mrk mrk) jsou holt prostě citlivější.
Přes slzy jsem nebyla schopná říct vůbec nic, a tak jsem se otočila na patě a už ve dveřích hledala nového gynekologa, resp. gynekoložku, u které jsem si rovnou objednala termín návštěvy. Protože zažívací problémy také gradovaly, rozhodla jsem se to řešit i u praktického lékaře. Ten udělal krevní testy na zánět, potravinové alergie a poslal mě na gastroskopické vyšetření. Na gastroskopii se ukázalo zase co? zase nic, a tak jsem doufala v nějakou alergii. Když mi lékař sdělil, že se prokázala pravděpodobná alergie na bílkovinu kravského mléka, těšila jsem se, že mám vyhráno. Nadšení trvalo přesně do doby, než jsem zjistila, že se jedná o IgG testy, které jsou, jak už všichni asi víme, na nic.
Vrátím se zpět na zmíněnou kontrolu na gynekologii. Nová paní lékařka byla velmi příjemná a poprvé jsem cítila, že můj problém někdo bere alespoň trochu vážně. Naslouchala a byla ochotná mi nabídnout další vyšetření. Poprosila jsem také o kontrolní stěry, protože když jsem sdělila, že jsem dostala antibiotika na ASI zánět čípku, oči protočila v sloup. Se strachem jsem se zmínila o podezření na endometriózu a přesto, že možnost nezavrhla, viděla jsem její zaskočený pohled. Možná nevěřila, že by to mohlo být TEN problém nebo nevěřila, že laik ví, co to endometrióza vůbec znamená.
Týden od kontrolních stěrů mi přišly 3 e-recepty. Než jsem stačila zavolat gynekoložce, cinkl mi e-mail, ve kterém psala, že mám silný gynekologický zánět. Mimochodem, ten tam byl už v době ASI zánětu čípku. Znáte to pořekadlo, když dva dělají totéž, není to totéž? Antibiotika jsem poctivě dobrala, zánět se zaléčil, bolesti a krvácení do určité míry přestaly, ale cítila jsem, že ani zdaleka není konec.
Abyste se lépe zorientovali v čase, bylo jaro 2023. To znamená rok od extrémních bolestí, krvácení, fyzického a psychického vyčerpání, s žádným výsledkem. Opět jsem tedy gynekoložce nadhodila téma endometriózy, a přesto, že pořád nevěřila, dala mi žádanku na specializovaný ultrazvuk, který jsem absolvovala v létě 2023. Lékař, který ultrazvuk prováděl je kapacita ve svém oboru, a tak mi spadl kámen ze srdce, když se endometrióza nepotvrdila. Ve skrytu duše jsem tomu ale nechtěla věřit. Proč? Protože poslední možnost, kterou jsem měla, byla rakovina děložního čípku. Ani bych nespočítala, kolik nocí jsem strachem probrečela. Negativní ultrazvuk brala lékařka jako uzavřenou věc, takže už jsem měla jedinou možnost vyšetření – diagnostickou laparoskopii. Tu jsem ale brala jako krajní možnost, protože kdo by si nechal dobrovolně řezat do těla, dokud nezkusí všechno ostatní, že?
Věřila jsem tedy, že původ je opravdu ve střevech (to si mimochodem myslela i paní gynekoložka a možná proto nevěřila, že by se mohlo jednat o endometriózu) a šla na alergologické vyšetření. Časově jsme se posunuli zhruba do listopadu 2023. Tam mi sice nezjistily žádnou alergii, ale k mému překvapení mi potvrdily histaminovou intoleranci. Dobře, tak čekala jsem třeba alergii na lepek, vejce nebo laktózovou intoleranci. Ale histamin? Mezi dveřmi jsem dostala seznam zakázaných potravin, radu, kde koupím Daosin (enzym v syntetické formě pro odbourávání histaminu z těla) a větu „Hodně štěstí, hlavně jezte pestře.“
Začala jsem více studovat, kde se taková histaminová intolerance může rozvinout a našla informaci o tom, že histaminová intolerance nejen, že souvisí s propustným střevem (tj. stav, kdy je střevní bariéra narušená a do těla se tak dostávají zpět odpadní a nežádoucí látky), ale také se pojí s estrogenovou dominancí, která je pro endometriózu typická. To byl pro mě další díl do skládačky a začala jsem opravdu zvažovat diagnostickou laparoskopii.
Šla jsem tedy na gynekologii, kde jsem celou svoji nastudovanou teorii sdělila a požádala o žádanku na operaci. Myslím, že nejtěžší momenty v celém tom procesu byly ty, kdy člověk musí obhajovat, nebo dokonce dokazovat své problémy a neustále si stát za svými názory i přesto, že cítí naprosté zoufalství, strach i nejistotu. Každá návštěva pro mě byla detektivní práce a přesvědčování lékařku o tom, v čem vidím souvislost, aby mi žádanku vystavila. Nosila jsem si deník, kde jsem den po dni dokumentovala do detailu každodenní symptomy. Moje poznatky se lékařce stále nepozdávaly, ale zároveň sama neměla žádné jiné vysvětlení, a já byla nejspíš už velmi dotěrná, a tak mi žádanku poskytla. V ten moment mi v hlavě běžela myšlenka, že bych byla ráda, kdyby se endometrióza potvrdila. Ne proto, že bych o ni stála, ale proto, abych už konečně dostala vysvětlení nekončících bolestí. A taky proto, abych lékařům dokázala jejich zlehčování problémů se slovy: „Menstruace holt bolí.“
V únoru 2024 proběhla plánovaná diagnostická laparoskopie, kde se endometrióza potvrdila. V mém případě šlo o povrchovou endometriózu (tzn. ložiska byla na stěně pobřišnice) s infiltrací sakrouterinních vazů a rektovaginálního septa. Pro vysvětlení, sakoroturenní vazy jsou vazy, které fixují dělohu ke křížové kosti. To vysvětlovalo bolesti v bederní oblasti a střílející bolest od zad až do hamstringů a lýtek. Pobřišnice plná malých ložisek způsobovala chronické křeče v podbříšku a infiltrace rektovaginálního septa zapříčinila potíže při vyprazdňování.
Každá z diagnostických metod má své výhody i nevýhody, a ne každou metodou zjistíme všechny diagnózy. Myslím tím, že například během laparoskopie se chirurg nedostane do hlubších vrstev (např. mezi kličky střev), tudíž nelze potvrdit hlubokou endometriózu, pro kterou je výhodnější magnetická rezonance. Naopak magnetickou rezonancí těžko odhalit endometriózu povrchovou. Z toho důvodu mě čeká ještě magnetická rezonance…
Pro tentokrát to uzavřeme a pokračování mého příběhu, protože to rozhodně není vše, přátelé, vám povím v další části tohoto článku.
Řekneme si:
✅ O velkém “překvapení” v podobě adenomyózy
✅ Možné příčiny vzniku endometriózy
✅ Jak zmírnit nepříjemné příznaky
✅ Jak se nezbláznit?
… a o mnoho víc. Mezitím sleduj Fitclan, protože věřím, že nejen tento článek, ale i jeho pokračování, které bude brzy, dalším ženám určitě otevře oči.
